Daniel Thaisz: Mojí prací je vnášet do pracovních procesů jistotu a pohodu

Beata

Známe se zhruba dva roky a rodina Thaiszových je mi hodně blízká. Dan je můj kamarád, hasí moje online problémy a vytváří v mém počítači, účtech a doménách systém.  Jeho manželka je moje blízká kamarádka, taková velká sestra.

 Je zvláštní dělat rozhovor s někým, koho vlastně “tak trochu” znám, a ptát se na to, jak budovat   jednodušší a zdravější život. Danova  práce je  specifická část IT, která má za cíl  usnadnit  firmám i jednotlivcům život. Zavádí systém a pořádek a  přispívá k tomu, aby měl člověk svoji práci více pod kontrolou. Proto se musím zeptat, co přesně děláš?  Je to jako když nikdo neví , co vlastně Chandler dělá za práci. Já jen vím, že ti píšu vždycky, když něco nefunguje a potřebuji tvoji pomoc. 

Stěhuji lidi, firmy a jejich data do cloudu. Jsem Google G Suite (dříve Google Apps) specialista.

Čím je tvoje práce specifická?

Moje práce vyžaduje individuální přístup. Nejsem IT specialista, který nabízí unifikovaná baličková řešení, který nechává  na klientovi, ať si vybere. Řeším s klientem jeho potřeby,  po důkladné analýze navrhuji řešení a učím ho pracovat v rámci firmy i navenek efektivně. Má klientela je různorodá. Od samostatných profesionálů na volné noze po velké firmy z různých oborů. V podstatě všichni ti,  kteří používají počítač a email, dospějí časem k tomu, že potřebují vytvořit systém, mají potřebu spolupracovat tak, aby mohli řídit více emailových účtu, týmů i projektů. A já jim pomáhám přestěhovat agendu do platformy G Suite, učím je s různými aplikacemi pracovat tak, aby jim šetřily práci. Řešení je šité na míru. Neimplementuji systém, se kterým se pak klient nedokáže sžít.

 Zní to jako služba, kterou potřebují všichni. Jen mi připadá, že tvá práce je časově velmi náročná, především kvůli individuálnímu přístupu.  Vím, že se ti poslední roky daří, jsi vytížený na maximum. Neuvažuješ o tom, že bys svůj tým rozšířil? 

To je těžké. Už jsem delegoval vše, co bylo možné. Mám asistentku, takže administrativní části práce, která k mé činnosti taky patří, se věnuji minimálně.  Náročné  je  přenesení technických kompetencí. Dodržuji vysoký standart. Vyžaduji široké znalosti  IT, tak i lidský přístup  pro pochopení klíčových problémů klienta. Teď jsem ve  fázi, kdy takového člověka potřebuji. Ale narážím na to, že kombinace technických dovedností , ochoty se rozvíjet a držet krok s technologiemi, a  lidský přístup, díky kterému je moje služba úspěšná, se jen tak nenajde.

Takže potřebuješ  někoho, kdo by ti pomohl i s technickou částí. 

Rozhodně. Také  proto, že se věnuji i konzultacím a školením, které mám teď úspěšně vyprodané. Dostávám různé zajímavé nabídky na spolupráci, cestuji, školím i neziskovky a mám i jiné zajímavé projekty, a to vše je časově náročné.

Kolik  pracuješ?

Práce…………za socialismu byla práce a nepráce. Od šesti do dvou přečkat v práci, a pak teprve žít. Já mám svoji práci moc rád, naplňuje mě, a proto na čase nezáleží . Neustále se vzdělávám , učím  se nové věci, čtu odbornou literaturu. Je to práce? Ano, patří to k mé práci. Považuji to za práci? Ne.

Zvláštní, že se hranice mezi prací a odpočinkem stírají. Co je pro jednoho povinnost, je pro druhého odpočinek. Třeba učení se. A naprosto tě chápu. Já mám koníček učení se jazyků, a mnoho lidí nechápe, jak si můžu odpočinout při něčem, co je pro někoho těžký úkol a dřina. A já u toho vypnu, a každé nové naučené slovo mi dělá obrovskou radost. Pokaždé, když objevím něco, co mi tuto radost přináší, co mi pohltí pozornost, a mám z toho i úspěch, jsem nadšená, nabije mě to energií.

Přesně tak. Zajímá mě,  co se kolem mě děje. Navíc jsem schopen ztratit pojem o čase. Ani proto nedokážu odpovědět na otázku, kolik času trávím prací. Pravidelně se mi stává, že se zaberu do nějaké činnosti, která mě pohltí, a netuším, zda jsem s ní strávil hodinu nebo tři. Čas prostě letí, a já nevnímám, že bych pracoval. Často se pro něco nadchnu. Napadne mě něco večer a chci se tomu věnovat, tak se do toho pustím ihned.

Jak vypínáš? 

Určitě mám hranice. Měl jsem obrovský problém nebýt  k dispozici dvacetčtyři hodin denně. Teď už dokážu třeba o víkendu telefon odsunout, a ani se  do něho nepodívat. Musel jsem se naučit, že nemusím být permanentně ve střehu, a  omezil jsem takové ty klienty,  kteří mi volají v neděli večer, že jim týden něco nefunguje, ale v pondělí ráno to potřebují mít  zprovozněné. Bylo nesmírně těžké  naučit se říkat ne, neplýtvat energií, aby mi  zůstalo mi více prostoru pro ty, kteří si mojí prace váží,  a se kterými dokážu spolupracovat efektivně.

Říkat ne není jednoduché. Třeba na schůzky, které se nehodí, nebo jsou v čase, kdy to naruší celý den.

A teď se dostáváme k tomu,  jak vnímám práci. Pokud dělám to, co mě baví, a zároveň jsem hodnocen za výsledky, tak se efektivita stává klíčovou. Já si nepotřebuji den naplnit, potřebuji ho mít zorganizovaný a smysluplný.  Nerad chodím na schůzky bez významu a výstupu. Od toho, abych seděl u kafe, mám kamarády.

Jak vůbec zvládáš, že máš práci, která vyžaduje hodně konzultací, různý přístup a pohotovost. Do toho školíš a přednášíš. Tyto aktivity dokážou vyčerpat. Práce s lidmi je obecně náročná. 

Mám svoje vychytávky, appky. Třeba medituji, používám Calm. To je  pravidelná věc, kterou pro sebe dělám.

Jak pravidelně medituješ? 

Používám upozornění v kalendáři, které se mi posouvá a připomíná přes den, dokud si  nenajdu čas.

Horor. Straší to celý den! Proč si to děláš?!

Mě to vyhovuje. Když mám chvilku, tak si pustím Daily Calm a mám splněno.

V čem ti meditace pomáhá? 

Je to nepopsatelné. Cítím se po ní zvláštně, dobře, opadne ze mě tlak a pocit úzkosti, že někde něco hoří. Taky používám meditaci za chůze. Díky ní se připravuji na schůzku, vyčistím si hlavu a  urovnám myšlenky, abych věnoval veškerou pozornost klientovi. Velmi mi pomáha, když si za chůze uvědomuji chodidla, vůně, moje tělo, pohyb a držení těla, jak vnímám přítomnost a  moje mysl se uklidní. Jinak bych přišel na schůzku s hlavu plnou chaosu, a trvalo by několik minut, než bych se na klienta naladil.

Jak ještě odpočíváš?

Bydlíme v lese u přehrady a máme psy. Procházka se psem se nezdá, ale je to pěkných osm kilometrů. A čtu si. Byť teda čtu literaturu, která není odpočinková, třeba k rozvoji mého podnikání a technická témata.

Takže knihovna Melvil?

Ano, knihovna Melvil 🙂 A mám takovou představu, že bych běhal. Ještě se k tomu dostat…

Cvičíš pravidelně, to je taky odpočinek.

Ano, teď už více než rok, kettlebell v KB 5 Brno.

Co ti to dalo? 

Nebolí mě záda. Jsem silnější. Před tím jsem měl problém vůbec pochopit, jaké je to mít rovné držení těla. Nebolí mě hlava  a vypne mě to. Po tréninku se cítím uvolněný a na nic nemyslím.

Je pravda, že u TGU nelze na nic moc myslet, v momentě, když se člověk nesoustředí, padá mu koule na hlavu. Na což jsem expert já… 

Mám to tak, že jakmile dorazím na trénink, i když letím a nestíhám, tak se uklidním. Lehnu si na podlahu, zavřu oči a jsem v klidu.

Já vím, slavný Thaiszův cvik, ležet na podlaze. V józe se tomu říká poloha mrtvého 🙂

Když je to tak dobrý pocit, přijít po dlouhém dni a lehnout si, a nemít v hlavě nic.

Jak zvládáš stravu? 

Vím moc dobře, co bych měl jíst. Je období, když jsem na whole30 a srovnám se. A jsou období, kdy se to nějak rozjede. Jak přichází jaro, je to jednodušší, říkáme si doma, že je správný čas na další whole30. Vím, že potřebuji dobrou snídani a dobrý oběd. Abych neměl místo snídaně kafe. Pak další kafe. Pak místo oběda kafe a následně nějakou bagetu. To už nedělám. Jinak sladké nevyhledávám, nemám na ně ani chuť. To musí být nějaká zvláštní příležitost, abych snědl  buchtu. Ani pečivo a mléko mi nedělají dobře, snažím se je vynechávat.

Spánek? 

Zase ty appky… hlídám si ho pomocí náramku. Funguji úplně jinak, když mám pravidelně osm hodin spánku. A když to nejde, tak mi nepomáhá dospat jeden den. Někdy je těžké,  já sice vím, že bych měl jít spát a cítil bych se lépe. Ale máme dvojčata, a než se dům uklidní, a já  můžu mít chvilku pro sebe, tak je pozdě, a já si chci taky užít ticho a třeba si číst, nejít hned spát. Tak s tím bojuji.

Jak se snažíš řešit stres? 

V tomto mi pomáhají aplikace a učím to i klienty. Využívám technologie a metody, abych měl čistou hlavu. Pokud bych měl doporučit jedinou, metoda “zero inbox” je základní. Mít prázdnou emailovou schránku, archivovat již vyřešené, systematicky zálohovat. Pak nemám pocit, že někde něco na mě vyskočí v nejnevhodnější dobu. Že zapomenu odpovědět, nebo nějakou příležitost promarním. Když se nad tím zamyslím, tak mojí prací je vnášet do pracovních procesů jistotu a pohodu.

Napsat komentář