Hana Machová pracuje v Salesiánském středisku Štěpána Trochty. Kromě klasické kancelářské práce se stará o dobré jméno organizace pracující s dětmi ze sociálně nepodnětného prostředí. Od 14 let dobrovolničí, od 30 let má vlastní neziskovou organizaci. Čím je vaše práce náročná, čím vám dělá radost, proč jste si vybrala tento obor, tuto cestu?

Vždy jsem u toho ještě pracovala. Teď se mi spojila práce s koníčkem. Je prima vydělat si na živobytí, ale taky potřebuji,  aby moje práce měla smysl. Léto bývá klidnější, od září se píší projekty, které se na přelomu roku vyúčtovávají, pak se vyplňují žádosti o dotace, hledají se nové zdroje. Vloni jsme dostali výpověď z prostor a hledali jsme nové prostory pro středisko volného času v Teplicích, kde město prodalo svůj bytový fond, a byla to velmi těžká situace. Když jsme prostory našli, bylo potřeba je zkolaudovat jako školské zařízení, a ač šlo o novou budovu, jednání byla nekonečná. Tři měsíce jsme „viseli ve vzduchu“, ale nakonec se podařilo vše dotáhnout a středisko už poskytuje své služby – doučování, zájmové kroužky i otevřenou hernu a nízkoprahový klub. Chodí k nám děti a mládež, které nenavštěvují žádná jiná zařízení. A v sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi se někdy řeší opravdu těžké osudy. Já nepracuji přímo s klienty. Jsem tu proto, abych zajistila dobré podmínky pro kolegy pedagogy a sociální pracovníky.

Jak odpočíváte, kolik pracujete? 

Odpočívám u ručních prací, ale vlastně jde také o dobrovolničení. Háčkované chobotničky pro Nedoklubko (organizace podporující rodiče nedošených dětí), zavinovačky pro teplickou nemocnici. Tašky pro kamarádky. Většinou ještě k charitativním projektům organizuji pomoc ostatních. Někdo sám vyrábí, jiný daruje materiál nebo zaplatí poštovné…

Za odměnu jsem si letos nadělila kurz Pedagog volného času, který bude v červnu končit závěrečnou zkouškou, a pak už se těším na chatu uprostřed lesa, kde není signál, voda jen z potoka, absolutní tma (když nepočítám hvězdy na nebi).

Ráda chodím pěšky s kamarádkami po Českém středohoří, navštěvuji se s rodiči, dospělými dětmi i širší rodinou.

Je pro vás těžké přepnout z práce do odpočinku?

Dnes už přepnout umím, během cesty domů. Ale když byly děti menší a pracovala jsem z domova, tak mi hodně chyběla cesta z práce. Vyřešila jsem to tak, že jsem si chodila číst na terasu restaurace, nebo jsem se tzv. nakládala do vany.

Jak zvládáte stres, z čeho plyne stres ve vašem životě? 

Velký stres jsem měla v minulém zaměstnání. Když jsem byla opravdu zoufalá, protože nefungovala spolupráce s přímou nadřízenou, přišla týden před koncem pracovní smlouvy na dobu určitou nabídka na současné místo. Neváhala jsem, i když jsem tam mohla mít jistotu v podobě smlouvy na dobu neurčitou. Zúročila jsem vše, co jsem se naučila za dvacet let dobrovolničení. A tak se i teď snažím těžké situace zvládat u knížky, sněním, nebo časem prožitým s kamarády. Ale hlavně věci řeším. Nenechávám nic vyhnít. Přicházejí chvíle, kdy člověku není nejlépe, ale mám vedle sebe manžela, děti, rodiče, kamarády a také kočičku, která pozná, že mi není dobře a věnuje se mi. Mám také skvělého obvodního doktora, úžasnou lektorku jógy. A držím se „trojnožky“. Vyvážená rodina-práce-koníčky.

Jaký máte vztah k stravování, jak se cítíte nejlépe?

Jsem vychovaná na sádle, domácích vejcích, polévkách. Jíme podle sezony. Co vyroste na zahradě a ve skleníku, co rodiče zavaří, naloží. Od kamarádky mám med a ořechy. Potřebuji ráno hodně snídat, někdy i 2x, když vstávám dřív. Ve všední den chleba s něčím nebo vločky s jogurtem, o víkendu vajíčka. Miluji zeleninu čerstvou i dušenou, včetně luštěnin. Obědy si vařím, nebo jím ve školní jídelně. Méně tam solí, ale už jsem si zvykla. Když si chci jídlo užít, těším se na pečený bůček, husu, svíčkovou nebo ptáčky. Ale jím taková jídla jen občas a s chutí (to se pak kalorie nepočítají 🙂 Manžel je rybář, tak jíme ryby poměrně často, mám výhodu, že je i připraví, a já si pochutnávám.  To je pro mě velká radost i u maminky, která dělá výborné polévky a omáčky, nebo u dcery, která zase dobře peče. A dodržuji pitný režim – vodu, ovocné nebo bylinkové čaje a pivo, které považuji za nejlepší iontový nápoj. Když cukry,  tak vědomě – mlsám ořechy, hořkou čokoládu, zmrzlinu. Když sušenku, tak místo svačiny, a raději dopoledne nebo na výletě. Celé dětství mě nutili do jídla, dlouho jsem kousala, třeba rýži jsem nedokázala spolknout. Ale já nikdy jídlo nenahrazovala cukrovinkami, moje tělo chtělo být hubené. To už na prahu padesátky dávno není pravda. Měla jsem i zvýšený cholesterol, ale upravilo se to díky změně v jídelníčku (bez smažení), pohybem a předcházením stresu.

Řešíte, kolik a jak spíte, dodržujete nějaké rituály ohledně spánku?

Neumím dlouho spát, usínám kolem desáté-jedenácté hodiny a probouzím se kolem páté. Někdy se vzbudím třeba ve tři a už neusnu. To si pak čtu, luštím sudoku, nebo přemýšlím nad novými projekty. Když si potřebuji hodně odpočinout, uvařím k nedělnímu obědu něco těžšího z masa a pak se vyspím po obědě. A zase nějakou chvíli funguji 🙂

Pečujete o sebe, dopřáváte si pravidelný pohyb?

Před rokem jsem objevila jógu se začínající lektorkou. Ze začátku jsme téměř celé cvičení ležely . To mi vyhovovalo, protože mám problém s koleny, jakékoliv poskakování pro mě není. Teď už si dokážu kleknout, sednout si na bobek. A to jsem plánovala operační odstranění „strun“ v kolenou. Takže jógu doporučuji opravdu každému. A procházky. Na výlet do lesa, vylézt na kopec, projít se kolem řeky, ideálně s kamarádkou. Ideální místo je např. Radobýl, osudová hora Karla Hynka Máchy.

Celkově, co vám pomáhá, abyste se cítila lépe? Řešíte zdraví, pomáhá vám životospráva zvládat práci, rodinu, Váš osobní i pracovní život?

Poslouchám své tělo, ač to zní jakkoliv divně. Když si řekne, jdu spát v osm hodin, protože vím, že co naspím do půlnoci je pro mě nejpříjemnější. Osvědčilo se mi úplně vypnout. Bez telefonu a počítače, ale se sluníčkem a přírodou. Když si jeden den v jídle dopřeji, druhý den sáhnu po bílém jogurtu, vývaru nebo zelenině. Když jsem začala přibírat, udělala jsem nejzákladnější chybu, přestala jsem večer jíst. Pak jsem si nechala změřit tuky v těle a zjistila, že musím přidat druhé večeře. Když se to v práci nahromadí, najdu si čas pro sebe a manžela. Bydlíme na kopci, takže procházkou do večerních, krásně nasvícených Teplic, černé pivo a steak. Nebo na kamarádky. Pravidelně se potkáváme čtyři holky, co před dvaceti lety založily mateřské centrum u domu s pečovatelskou službou a vůbec tenkrát netušily, že začínají podnikat. Hodně energie čerpám i z historek z dětství mého, mých dětí i mých rodičů – u nich nejvíc vidím, že je dobré držet se hesla „Co tě nezabije, to tě posílí“.