Lepší spánek je důležitý proto, abychom se cítili dobře. Kvalitní spánek zajišťuje dobré mentální schopnosti a dobrou náladu. A ten špatný má naopak mnoho nepříznivých důsledků : horší koncentraci, pomalé myšlení, náladovost. Pro zlepšení spánku toho můžeme udělat hodně. Příprava na dobrý spánek nekončí v momentě, kdy jsme se dostali do postele a usnuli. Na pocit s jakým  se ze spánku probudíme má obrovský vliv, jak spánek ukončíme. I kvalitní spánek se dá narušit špatným návykem, nejčastěji odkládáním budíku. Odložení budíku, třeba o pět minut (několikrát po sobě), se zdá být nevinným zlozvykem. Možná spíše morálním problémem, kdy si ráno stanovíme nějaký cíl, a  který nedovedeme  splnit. Dopad je ale mnohem závažnější, než jen výčitky svědomí.

Mnoho mentoringových programů doporučuje spánek neodkládat a vysvětluje primárně citový dopad ranního lenošení. Posunutí budíku znamená posunutí úkolů a cílů, taková první malá prohra dne. A jak den začne, tak bude pokračovat, dalším posouváním povinností. Pocit viny ovšem odkládat budík nezabrání. A více než v sebemrskačství věříme v rozumné vysvětlení.

Pokud se vám ráno blbě vstává, a taky patříte mezi sedmispáče, kteří se na první budík neprobudí, zkuste se této situaci vyhnout. Ne proto, abyste ze sebe měli lepší pocit. Ale proto, že odložením budíku vážně poškozujete svůj spánek.

Při probuzení totiž ukončíte spánkový proces. Dalším usnutím vstoupíte do dalšího spánkového cyklu. Ten ovšem během pár minut ukončíte a to v době, kdy do hlubokého spánku upadáte. Pokud se probudíte v tomto momentě, cítíte se dezorientovaně, zmateně, unaveně. Tento pocit přetrvává i několik hodin, než se vzpamatujete z toho, že jste se probudili v momentě, kdy jste měli upadnout do hlubokého odpočinku, kde by tělo nabralo potřebnou energii. To není nejlepší start do dne. A je obrovská škoda cítit se unaveně a nevyspaně, i když jste spali relativně dlouho. Přidáním deseti minut si tedy spánek a odpočinek neprodloužíte o deset minut, ale naopak zkrátíte o cenné hodiny.

Existuje několik triků, jak se odkládání budíku vyhnout. Některé jsou jednoduché, ovšem ne snadné na provedení, a potřebujete trochu (více) vůle: odložte budík daleko od postele, abyste museli z postele vstát a zařekněte se, že si už zpět nelehnete.

Cílem ranního vstávání ale není, abyste se hned ráno cítili nuceni něco dělat. Proto doporučujeme mnohem šetrnější metody, jak budík neodkládat. Zkuste si spočítat, kolik času potřebujete, abyste se vyspali. Je to individuální, ale s předpokladem osm hodin nic nepokazíte. Běžte spát včas. Za předpokladu, že se dostatečně vyspíte a budík vás už jen probudí v odpočatém stavu, se vám bude vstávat lépe a nebudete mít pocit, že potřebujete něco dohnat. V ideálním případě budete vstávat před budíkem. Probudit se svěží ještě než zazvoní budík je mnohem příjemnější, než se donutit vstávat na první zazvonění, když jste se vlastně nevyspali.

Dalším trikem je, nastavit si budík na poslední možný čas. Mnozí z nás si nastavují budík na dřívější čas, protože mají představu, jak ráno ještě něco stihnou, dokážou. Ať už si zacvičit, zaběhat, tak třeba zvládnout ranní rituál ve vysněném tempu. Pravdou ale je, že v momentě, kdy se probudíme unavení, svoje cíle odložíme ve prospěch dalších pěti minut odpočinku. A to je přirozeně logická volba, kterou těžko přemůžete silnou vůlí.

Takže místo toho, abyste na sebe byli tvrdí, doporučujeme o sebe pečovat. Vyhraďte si na svůj odpočinek dostatek času. Běžte spát včas, abyste na svůj nový den měli dostatek energie od probuzení až po ulehnutí.