Špatně pochopená teorie kalorického deficitu

Beata

, Strava

Přijde vám občas nefér, když máte pocit, že jeden může sníst, co se mu jenom zachce a ten druhý přibere v momentě, když se nadechne před cukrárnou?

Je to jenom náš pocit, nebo opravdu je matematická rovnice postavená na kalorickém příjmu nějaká divná?

Existuje více způsobů, jak vypočítat kalorický příjem a jak spočítat svoje potřeby. Některé vzorce dokonce zohledňují věk, stres, skladbu těla, aktivitu. Přesto, počítání kalorií nepřináší vyžadované výsledky. Ať už se zdá být nejpreciznější metodou, u mnoha lidí zkrátka nefunguje.

Říkáte si, co to je za nesmysl. Menší příjem, váha klesá. Větší příjem, váha stoupá. Více pohybu, menší objem v pasu. Nic nedělám, přiberu. Jasné, jednoduché. Spočítám si příjem a výdej, a není se čemu divit.

Počítání kalorií má ovšem několik úskalí. V první řadě:

  1. Je psychicky náročné, chce to pevnou vůli.
  2. Je časově náročné.
  3. Omezíte jídla, u kterých nelze složení přesně určit (restaurace, návštěva, cokoliv, co jste si před vařením nespočítali)

Přes tyto nepříjemnosti se můžete přehoupnout, pokud věříte, že je počítání kalorií tím správným směrem pro váš výsledek. Pokud to ovšem uděláte, může se stát, že se vám do rovnice vloudí chyba a vy jí nechápete. Třeba:

  1. Na začátku váha ubývá, pak se ale hubnutí zastaví.
  2. Váha na snížení kalorií nereaguje nebo kolísá.
  3. I když si spočítáte potřebný příjem, nějak vašim potřebám nesedí. Máte hlad, nebo naopak, vůbec nemáte na jídlo chuť.
  4. I když se vám povede na svoji požadovanou váhu dostat, snadno a rychle přiberete vše zpátky i s úroky.

Proč tomu tak je? Proč se může velmi snadno stát, že i když vydržíte, i když jedete dle plánu, kalorická rovnice v realitě nefunguje?

Ukládání tuků, tvorbu svalů, váhu, zadržování vody, způsob využívání energie řídí mnohem sofistikovanější systém, který není tak jednoduchý, aby se dal popsat jednoduchou rovnicí kalorického příjmu a výdaje.

Do této hry vstupují i hormony, které jsou ovlivněné faktory, na které zapomínáme:

  1. stres
  2. spánek
  3. fyzická aktivita
  4. stabilita krevního cukru

Co tedy způsobuje nadváhu?

Je potřeba si na tuto otázku odpovědět správně. Pokud totiž na tuto otázku odpovíte špatně, vše, co pro snížení váhy uděláte, bude bez výsledku. Řešením nadváhy není řešit sekundární, takzvanou viditelnou příčinu. Musíte najít primární, neviditelnou, původní příčinu. Dobře se to vysvětluje na alkoholizmu. Pokud budete léčit alkoholizmus tím, že zakážete příjem alkoholu, pacient se nikdy nevyléčí. Pokud ovšem naleznete příčinu toho, proč se k alkoholu obrátil v první řadě, šance na úspěch je mnohem pozitivnější.

Bohužel, když někomu s nadváhou doporučíte, aby jedl méně a pohyboval se více, tedy aby snížil kalorický příjem a zvýšil kalorický výdej, moc mu nepomůžete. Obezita není primárně způsobená tím, že konzumuje více kalorií, než by měl. Má to nějakou příčinu, a dokud ji nenajdete, výsledek nulový nebo pouze krátkodobý. Je velmi jednoduché usoudit, že jelikož svůj příjem řídíme, původní příčinou je naše vůle. Je to prostě naše volba. Asi tušíte, že tudy cesta taky nevede.

Objevují se přístupy, které obezitu považují za výsledek hormonálního problému. Ne, neznamená to, že nic nejíte a přibíráte i ze vzduchu. Vysoká hladina inzulinu a kortizolu je příčinou toho, že jíme více, než potřebujeme a to způsobuje nadváhu. A tady máme něco, s čím už můžeme pohnout. Léčbou nadváhy tedy není doporučení jíst méně. Řešením je snížit inzulín. Pokud by nadváha byla způsobená absencí pevné vůle, to by znamenalo, že před padesáti lety měli všichni větší vůli. Že před padesáti lety většina populace denně odolávala touze jíst více s větším úspěchem. Zní to směšně…

Bohužel, od snížení příjmu nás většinou neodradí absence vůle, ale zvýšená hladina inzulínu a větší pocit hladu. Není to výmluva, je to něco, na čem můžete efektivně pracovat. Chcete zhubnout a váhu si i udržet? Nejprve si dejte do pořádku hormony. Je to mnohem jednodušší, než se na první pohled zdá. Co pomáhá snížit inzulín?

  1. Vynechte rychlé cukry, které zvyšují intenzivně zvyšují inzulín. Bílé pečivo, cukr, chemii.
  2. Mezi jednotlivými chody prodlužte dobu. Nesvačte, nechte inzulín klesnout.
  3. Dejte přednost tukům a bílkovinám, které zajistí energií dlouhodobě, bez výkyvu inzulínu.
  4. Spěte dobře a dostatečně.
  5. Pracujte na tom, jak zvládáte stres, odpočívejte, naučte se vypnout.
  6. Pravidelně se pohybujte.

Tyto kroky vám zajistí, že váš hlad budete mít pod kontrolou, budete jíst přirozeně méně a bude mnohem jednodušší se vyvarovat přejídání. Pokud byste svoji změnu jídelníčku postavili pouze na pevné vůli, velmi pravděpodobně ztroskotáte na tom, že snížíte příjem tuku. Tuk je totiž kaloricky nejvíce sytý, snížením příjmu tuku se příjem energie velmi efektivně sníží. Jelikož ovšem energii přijímáte ze sacharidů, hladina krevního cukru je kolísavá, nestabilní, častí vysoká, nebo rychle klesne. To vám zaručí hlad, kdy se nedokážete ovládat, počítáte každou minutu, než si můžete dát další jídlo. Berličkou těchto diet založených na kalorické restrikci je právě jíst častěji. Čímž si svoje peklo jen prohlubujete. Udržujete hladinu krevního cukru pravidelným přísunem sacharidů. Je to nepřirozené, stresující, frustrující. A celý výsledek je postavený na tom, že se neustále musíte držet, kontrolovat, připomínat si svůj cíl, odmítat jídlo a zápasit s hladem. Vykročte z tohoto bludného kruhu. Přestaňte počítat kalorie, přestaňte se obviňovat, že máte nedostatek vůle a zaměřte se na svůj inzulín.

Ano, budete muset trochu upravit svoji stravu. Nejjednodušší cestou je  vyměnit pečivo a přílohy za zeleninu. Pokud si s tím nevíte rady, máme pro vás sestavený perfektní workshop o tom, jak do svého jídelníčku zapracovat více zeleniny, jak vařit chutněji, navíc rychleji, zajímavě, efektivně.

Napsat komentář