Michal Dvořák

Beata

Fitees se věnuje myšlence, jak podpořit svůj osobní i pracovní život zdravým životním stylem. Souzní s vámi témata, které řešíme?  

Určitě ano, mindfulness nabízí možnost, jak lépe regulovat stress, opakující se myšlenky, žít více  přítomností a ve svém důsledku žít spokojenější život.  

Všichni asi řeší, jak to dělat lépe. Ale myslím, že to není na škodu. Dokud je člověk nespokojený, jde věci změnit.

Je to skvělý první krok – vnímat, že s něčím nejsem spokojený. Poté to mohu změnit.

Spíš bych se zaměřila na současnost, zda člověk padne v pátek do postele natolik unavený, že nemá na nic sílu. Pokud je někdo nespokojený v životě, to nevyřeší ani strava, ani meditace. Že jste chtěl být balerínou a jste účetní…

Mě se moc líbí to, co říká mindfulness – že nemůžeme ovlivnit situaci, ale můžeme ovlivnit to, jak se k ní vztahujeme.

Můžeme? A vy to umíte?

Učím se to a v některých situacích mi to dobře funguje.

A stává se vám, že máte chuť reagovat prudce, negativně a umíte se zachovat tak, že teď vytáhnu své lepší já, a jednak se zachovám tak, jak je to lepší z dlouhodobého hlediska i pro mě, a taky pro danou situaci?

Mindfulness učí, mimo jiné, jak být přítomen a nejednat automaticky. Nejde tedy primárně o to být stále v klidu. To, co mindfulness učí je mezi akci a reakci vkládat krátkou pauzu, kdy si uvědomíme, co se děje a nejednáme tak automaticky. Samotná reakce tak klidně může být, že na někoho zařvu, ale nejednám v této situaci v afektu, jednám tak proto, že jsem se pro to rozhodl.

Změnilo vám to život?

Myslím, že ano. Mám dojem, že se mi daří zvládat ty malé každodenní momenty, kdy mám tendenci se nesmyslně naštvat; už se tolik nezabývám nesmyslnými myšlenkami. Například včera jsem jel tramvají, která „nesmyslně“ zastavila (asi ji do cesty vjelo auto). Dříve bych byl v tu chvíli hned naštvaný, že přijedu pozdě. Nyní zaznamenám svoji automatickou reakci „naštvat se“ a nechám ji zase odplout. Trávím méně času tím, že bych byl ve stresu, na něco naštvaný, jsem častěji v klidu, více se usmívám….

Dokáže mindfulness opravdu ovlivnit výkon v práci? Já jsem o mindfulness slyšela poprvé rychlých pár vět: Je to meditace oprostěná o náboženství, že má dobrý vliv na psychický i fyzický stav člověka, a poté přišlo ALE, že to v Americe používají/zneužívají ke zlepšení výkonu. Zda je pravda, že se z lidí dají dělat mindful ovečky pro lepší výkon v práci, tak to nevím. Ale zajímá mě, zda to jde vůbec měřit.

Ano, určitě to měřit jde. Je mnoho výzkumů, které dokazují pozitivní vliv mindfulness, mimo jiné, na pracovní výkon, naše zdraví, či naši schopnost regulovat stress.

Takže se neměří jenom subjektivní pocit, že se cítím líp?

To se určitě počítá. Další pohled nabízí věda. Například, výzkumy dokázaly, že u lidí, kteří absolvovali 8týdenní mindfulness kurz, se amygdala, která je spoluodpovědná za naše fyzické reakce na stress (bušení srdce, úzkost v břiše atd.), spínala později. Jinými slovy, lidé byli rezistentnější vůči stresu. Jiný výzkum zase ukázal, že při náročných situacích se těmto lidem rychleji znovu aktivovala celá kapacita šedé kůry mozkové, tedy rychleji byli schopni, mimo jiné, nadhledu a racionálního uvažování.

Co se týká práce, mindfulness pomáhá, mimo jiné, k větší koncentraci či rychlejší regeneraci. Jeden z účastníků mého kurzu mi řekl, že přestal multitaskovat v práci díky tomu, že začal vnímat, co mu takové chování doopravdy přináší (rychlejší únava, horší koncentrace, nálada).

Já myslím, že mnoho věcí víme, zda jsou pro nás dobré nebo špatné. Víme, že je kouření pro tělo špatné, že přejídat se je špatné atd. Všichni víme, že multitasking nefunguje a vyčerpává nás. Navíc ty informace se na nás hrnou, nejde se jim vyhnout. Přesto se objevuje otázka, proč si to děláme, když to víme? Jsme blbci, nebo si myslíme, že se nás to netýká, jsme výjimka?

Můžeme se na to dívat, jako na naučenou, závislostní reakci. Třeba u jídla je vždy důvod, proč se lidé přejídají. Často máme tyto návyky spojené s nějakou emocí a situací. Tak například, jsem smutný, chci se najíst; chci se uklidnit, odměnit.

A čím více se to opakuje, tím více upevňujeme dané zautomatizované chování. Stejně se to děje u multitaskingu. Pro mysl je příjemné přepínat a pořád klikat na mobil, zažívat rychlost informací.

Ale je to unavující. Vám se to asi nestává. Ale jsou lidi, kteří i když mají za sebou dlouhý a vyčerpávající den, doma nedokážou mozek vypnout. Neustále ho krmí. Koukají na televizi, zároveň jí, u toho s někým chatují a sjíždí zprávy. A mozek pořád jede v tom stejném rozjetém tempu. Člověk je roztěkaný a někde cítí, že toho je moc a je to unavující. Přesto ten mobil nevypne, nekouká jen do stropu a neodpočine si. Pořád ho krmí další a další informací. To je pro mě záhada, proč si to člověk dělá?

To je dobrá otázka. Kdyby byl člověk všímavější, tak by si pravděpodobně všimnul, že mu je ta situace nepříjemná – že to rychlé přepínání je spíše hnané touhou, možná netrpělivostí, a že je unavený a možná by měl jít spát. Něco jsme svoji mysl naučili a ona to teď vyžaduje. Ve chvíli, kdy se lidé přepínají, jsou pouze ve své hlavě, nevnímají svoje tělo ani emoce.  A právě tady nám může mindfulness pomoci. Mindfulness buduje všímavost k tělu, emocím a myšlenkám a díky tomu si můžeme začít více všímat toho, co se doopravdy děje a následně to změnit.

Ono to občas není ani o všímavosti. Pamatují si lidi vůbec, jaké to je, cítit se neroztěkaně, odpočatě? Dokážu vyhodnotit, že mi v nějaké situaci není dobře, když už vlastně nemám referenční vzpomínky, jak by to mohlo být lepší? Napadá mě příklad, kdy na whole30 mnoho lidí popisuje, jak se jim zlepšil spánek nebo mají více energie, ale ani nevnímali, jak byli dříve unavení. Ale těžko si člověk uvědomuje, že spí špatně, nebo že má málo energie, když v tom pro něho nezdravém, unavujícím a nevyspalém režimu jede léta a už ani neví, jaké by to mohlo být, mít více energie a vstávat z postele svěže.

Jde to postupně. Něco můžete zažít během několikahodinového workshopu – cítit se více zrelaxováni, zklidnění a uvědomit si díky tomu stav, ve kterém jste žili před tím. Vedle toho je osmitýdenní kurz, kde si dovednost, kapacitu více si všímat a měnit své zautomatizované reakce systematicky budujeme.

Jaký byl váš důvod, že jste se o to začal zajímat?

Dlouhodobě mě zajímá téma seberozvoje a jak žít spokojený život. Absolvoval jsem pětiletý psychoterapeutický výcvik, dlouhodobě vedl kurzu pro firmy i neziskovky a před několika lety jsem se začal intenzivně zajímat o mindfulness. Nejprve jsem absolvoval osmitýdenní kurz v ČR, Kanadě a poté teacher program v USA na Umass Medical school, kde celý program vzniknul. Zde jsem také získal kvalifikaci CFM Qualified Teacher. Nyní jsme s touto kvalifikací v ČR dva. Vedle toho jsem absolvoval mindful eating, který učí skrze mindfulness měnit nezdravé stravovací návyky.

Takže vy nejste kovářova kobyla, která běhá bosky?

Medituji každý den. V celém teacher trainingu je kladen veliký důraz na sebezkušenost a vlastní praxi. Když vedu 8týdenní kurzy, vždy dělám, cvičím, to stejné, co účastníci mého kurz.  Začínám den tím, že vstanu a jdu meditovat. Moc o tom nepřemýšlím a jdu.

Jako zuby, neřešíte, zda bych měl, neměl…

Přesně, je to zvyk a navíc vím, že mi to cvičení pomáhá.

Vám se taky někdy nechce?

Někdy jo a někdy ne. Někdy se fakt netěším, a proto mi vyhovuje brát i tyto myšlenky jako součást tréninku. A pak to neberu tak vážně.

Vraťme se k mindful eatingu. Jak se tomu jako chlap začnete věnovat? V mém jednoduchém světě mi přijde, že toto je téma žen. Jak jste se k tomu dostal?

Díky MBSR tréninku v USA, kde jsem chodil na všechno, co na té škole bylo a byl jsem z mindful eatingu naprosto nadšený.

Proč?

Zaujalo mě, jak efektivní tento přístup to je a jak rychle dokáže měnit zažité způsoby chování. Mindful eating učí, jak být všímavý k tomu proč, jak a co jíme a následně tato automatická chování měnit za ta zdravější.

Já nevím, zda někdo ještě praktikuje, že jenom jí. Přirozeně se na jídlo nabaluje hromada dalších věcí. Jíme u počítače, cestou, v práci, u filmu. Myslím, že lidi neví, co jí a nemají pocit, že by něco dělali špatně.

Co využívám, je, že se zastavím před každým jídlem na krátkou chvíli a všimnu si, zda mám či nemám hlad, jak se cítím, jak to, co chci jíst vypadá, voní… To dohromady nezabere více jak 15 vteřin.

Chtějí to lidi řešit? Je o to zájem?

V USA to je téma, kterým se lidé hodně zabývají. V ČR jsme na začátku. V listopadu otvírám první kurz mindful eating.

Myslím, že s tím má mnoho lidí problém. To nemusí být jídlo. Třeba kafe. Pojďme na kafe, mám blbý den, dám si kafe. Dám si kafe, protože se mi nechce pustit se do práce. Nebojíte se, že je to strašně intimní téma  a lidem se nebude chtít svěřovat se?

Mindfulness kurzu není terapie. Nezaměřujeme se na příčiny vzniku, ale učíme se, jak v dané situaci jednat jinak. Lidé se učí rozeznat, co se v nich děje a jak to, co nechtějí, nechat odejít.  

Komu doporučujete osmitýdenní kurz? Kdo je ideálním účastníkem?

Část lidí z mého kurzu už meditaci znají a chtějí meditaci prohloubit a implementovat do svého života. Druhá část jsou lidé, kteří se chtějí pohnout ve svém životě – jsou přepracovaní, nemají čas sami na sebe. Dále kurz vyhledávají lidé, kteří jsou úzkostliví a neprožívají zrovna veselé období a chtějí to změnit. A pak je tu ještě skupina lidí, které třeba nic aktuálního netrápí, ale zajímá je seberozvoj; uvědomují si, že se stresují, běhají jim pořád myšlenky a chtějí to změnit.

Jaké se mindfulness aplikuje v ČR. Ve světě se aplikuje ve školách, v problémových oblastech, v gettech, učí se menší děti vnímat zdravý body image, snižování bolesti, taky se aplikuje ve vězení. Je něco, na co se mindfulness u nás aplikuje mimo individuální meditace?

Dělají se kurzy ve vězení, v dětských domovech, nemocnicích…

Kam byste to rád dostal vy?

Mě hodně baví kurzy pro veřejnost a mám v plánu také dělat více kurzů pro školy a učitele. Dále se mi líbí představa, že by se na školách učily základy mindfulness. Studenti by pak věděli, že něco takového existuje a v případě potřeby by se k tomu mohli vrátit.

Děláte i kurzy pro firmy. S čím si vás najdou? Chtějí ochutnávku ze zvědavosti, nebo si vás najdou s požadavkem najít na konkrétní problém řešení?

Hlavními tématy je zvládání stresu, prevence vyhoření, zlepšení koncentrace.

Co té firmě můžete nabídnout?

Představení toho, co to mindfulness je, jaké benefity nabízí, jak mindfulness cvičit a využívat v praktickém i pracovním životě.

Ideální verze jsou dva na sebe navazující workshopy, mezi kterými probíhá samostatná praxe, podle nahrávky, kterou mají lidé k dispozici. Během druhého workshopu se vracíme k tomu, jak probíhala samostatná praxe a dále zpevňujeme dovednosti mindfulness.

A co ostatní aspekty zdravého životního stylu? Předpokládám, že jíte mindful. Máte představu, co vám dělá dobře? Řešíte to?

Více než že bych se striktně držel nějakých pravidel či směrů se učím vnímat, co moje tělo aktuálně potřebuje.

Já nevím, zda to je dobrý směr. Jsou dny, kdy já bych jedla čokoládu s kbelíkem zmrzliny…

Pak je dobré to zkusit a všímat si, jak na to tělo reaguje. Pokud jsme všímaví, zjistíme, že po nějaké chvíli, už nám to nechutná, nechceme to, bolí nás břicho…

Jak spíte?

Jak kdy, celkově ale dobře.

Je pro vás spánek důležitý?

Určitě ano.

Sportujete?

Ano, baví mě učit se nové věci. Dělám kung-fu a cvičím s kettlebellem. Teď třeba trénuji na muscle up.

A co vám to dává? Cvičení obecně.

Dobrý pocit. Relax. Kamarády. Kontakt s tělem.

Je něco, co u sebe řešíte? Naučit se něco nového?

Já se pořád učím. Třeba marketing, sociální sítě, tvorba videí a mindfulness je neustálý prostor k učení. Učí nás, mimo jiné, jak neustále po něčem neusilovat, stále nesoudit, nebýt fixovaný na věci a umět jen tak být.

Napsat komentář