Je přirozeně krásná. Se širokým úsměvem, ve vyladěném oblečení, se smyslnými křivkami. Až jí člověk závidí. Dokud si s ní člověk nepopovídá, a nezjistí, že sebevědomí, vzhled a klid je něco, na čem cílevědomě a pravidelně pracuje. Prvotní závist se tedy mění v hluboké uznání.

Tereza Klementová pomáhá tvořit a vést komunitu orientálních tanců v České republice. Organizuje ročně několik velkolepých událostí, konferencí, učí tanečnice i lektorky, jezdí po světě po soutěžích jako porotce. Pečuje o svoji komunitu, vede ji, píše o kultuře s citem a úctou. Dělá to vše s pokorou a láskou k tanci, se zářícím úsměvem na tváři.

Jak začala tvoje láska k tanci?

Na obyčejné dovolené v Egyptě. Bylo mi šestnáct, byla jsem tam s rodinou na dovolené, a jednoduše jsem se prostě do Egypta zamilovala. Do tance, kultury, jídla, do země. Cítila jsem, jako kdybych byla doma. Před tím jsem sice zkoušela street dance, ale orientální tanec si mě naprosto podmanil, že jsem se mu začala hned věnovat. Od té doby jsem navštívila Egypt v rámci cestování a vzdělávání snad dvacetkrát.

To, co Tereza dělá pro komunitu orientálních tanců v Česku, by jednomu na práci bohatě stačilo. Organizuje mezinárodní festival orientálních tanců, Tales of Sahara, kde se každým rokem sejdou tanečnice a obdivovatelé tance z celé republiky. Přesto, že  to tak na první pohled vypadá, tanec není její hlavní činnost, pracuje na hlavní úvazek v IBM. Terezu znám z doby, kdy si splnila svůj další sen, otevřela si na chvilku stánek s cupcakeky.  Zdá se, že co si usmyslí prostě dokáže, a nebojí se tvrdé práce během své cesty. Jak a kdy to všechno stíháš?

Na taneční studio nejsem sama, vedeme ho tři a je v podstatě zaběhnuté. Mám týdně několik lekcí, které běží téměř samy, i když jejich příprava taky pár hodin zabere, samozřejmě. Festival pořádám osmým rokem, už se v tom orientuji. Byť si vždy říkám, že už jsem toho tolik zažila, že mě nic nepřekvapí, přesto se každý rok stane něco mimořádného.

Práce na festivalu a konferenci pro tanečnice je složitá a vyčerpávající. Kdo už se snažil někdy něco zorganizovat,  pochopí, kolik činností musí zvládnout, koordinovat lidi, několik dní nespat, a počítat s tím, že se prostě někde něco pokaždé pokazí. A musí to vyřešit.

Ano, třeba se nám naposledy stalo, že jeden technik nedorazil. Tak jsem tam stála v  divadle, kde jsme museli vyřešit ovládání světel a techniky. Nějakou dobu jsem netušila, zda stihneme generálku a představení začne  včas. V tom momentě člověk nepřemýšlí, jen jede. Musí.

A pak to ani není vidět. Účastníci mnohdy ani netuší, kolik je za takovým představením práce.

O pořádání eventů vím své, myslím, že jsem toho zažila opravdu hodně.

Jak to tedy všechno zvládáš? Vypadáš tak vyrovnaně, spokojeně, prostě dobře! Jak ti jde skloubit všechno dohromady? Práce, tanec, festivaly a ještě čas na sebe?

Musela jsem se naučit, že práce na sobě a celková péče musí být mou prioritou. S partnerem máme podobný pohled na  náš volný čas a sdílíme stejný životní styl, a to hodně pomáhá.

Asi v tom něco bude. Pokud žiješ s někým, pro koho je běžné vše stíhat, tak ti nepřijde nenormální chodit do práce,  mít časově náročnější aktivity. A do toho ještě stíhat cvičení.

Ano, chodím třikrát, čtyřikrát týdně cvičit. Ale to mi taky teď už nepřijde mimořádné. Partner taky hodně cvičí, a je pro nás normální si na naše tréninky udělat čas.

Co cvičíš?

Chodím na gymnastiku, vzpírání, crossfit. Občas si zaběhám, zacvičím jógu.

Crossfit je vysloveně náročnější sport. Já na něho třeba nemám nejlepší vzpomínky. Vždy jsem se odrovnala.

Myslím, že hodně závisí na kvalitě trenérů, a důležité je i naslouchat svému tělu. Začala jsem více cvičit před asi třemi lety. Pak jsem taky přibrala. Ne hodně, ale ke mé váze mi to vadilo. Tak jsem hledala něco, co mě nakopne. Začala jsem v jednom gymu, kde mě trenér hodně namotivoval, ale časem mi nevyhovoval přístup, neměla jsem pocit, že se zlepšuji, že by mě opravoval. Spíš se zaměřoval na lidi už ve formě, a ne na ty, co se v tom doslova plácají, jako jsem byla i já. Teď chodím do jiného gymu, kde cvičení střídám tak, že mi to perfektně sedí časově i variabilitou cvičení. Jeden den mám vzpírání, další den crossfit. Ano, tréninky jsou těžší, zvlášť pro člověka, co v dětství nedělal téměř žádný sport a tělocvik, ale naučilo mě to disciplíně a začlenit sport do života,  a baví mě to. A to je hlavní. Trenéři jsou jako bráchové, je to víc pohodové, ale hlavně hlídají své cvičence a opravují, třeba když při zvedání držím zápěstí špatně, oni si toho prostě všimnou. Myslím, že tuto péči potřebuji, aby mi někdo věnoval pozornost, a hlavně lidský přístup. Díky tomu všemu se fakt posouvám a překonávám sama sebe, a to jsem hledala.

Musím říct, práce je na tobě hodně vidět. Nemyslím jen v kilech, ale jsi takové energická, sebevědomá. Ale musím se zeptat, změnila si jen sport nebo i jídlo, když jsi chtěla zhubnout?

To byla taková náhoda. Po ukončení pečení jsem cítila, že bych se sebou měla něco dělat. Ale nevěděla jsem, co přesně. Pak jsem na konferenci slyšela přednášku nutriční terapeutky, a přesvědčila mě. Nejprve jsem k ní chodila na sezení. Vysvětlila mi, co bych měla, neměla. Ví o fungování těla první-poslední. Odhalila moje chyby, a snažily jsme se je napravit. Ale potřebovala jsem jídelníček. Jsem prostě člověk, který potřebuje manuál, přesně, co a jak. A pak už to šlo.

Jaké chyby jste v jídelníčku našly?

Mám problém s cukrem. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem pečení nechala, bylo, že jsem se prostě necítila dobře. Při sebemenším stresu ujíždím na cukru, mozek to tak má zažité. Byla jsem schopna si jít koupit tabulku čokolády, a už cestou ji celou sníst. Pak mi bylo špatně. Měla výčitky, cítila se hrozně. Byla jsem nespokojená sama se sebou, a to se podepíše na všem, co člověk dělá.

Cukr je svině…

Tak jsme postupně přicházely na to, co a jak bych měla jíst. Nejedla jsem dost, a pak si neuvědomila, že se dojídám sladkým.

Jaké je teď po tebe ideální jídlo? Jaká pravidla dodržuješ?

Snažím se nemlsat, dále mít třeba jen jednu přílohu denně. Myslím tím rýži, brambory. Buď si ji dám k jednomu jídlu, nebo si přílohu rozdělím na dvě menší porce. Zjistila jsem, že po klasickém obědovém menu, kde máš plátek masa a kopec rýže, prostě usínám. Třeba jsem dnes měla dokonalý oběd. V kantýně měli trhané hovězí, úžasný salát plný zeleniny a jen pár pečených brambor. To je pro mě dokonalost. Ale taky vím, že každý si musí přijít na svůj způsob stravování, každý využíváme energii jinak. Nejdůležitější je začít poslouchat tělo, jak se cítím po jakém jídle, a i podle toho to uzpůsobit.

A co snídaně?

Mám vytipovaných několik snídaní a pořád je točím dokola, abych nad tím nemusela přemýšlet. Mě to nevadí, šetřím tak čas, a vím, že jím dobře.

Jak zvládáš stres z toho všeho kolem tebe?

Musela jsem se doslova  naučit relaxovat, ale občas mě pohltí povinnosti, a učím se to zase znovu. Už jsem se naučila, že nemá cenu něco lámat přes koleno. Když mi prostě něco nejde, tak se přestanu trápit a odpočinu si. Nepotřebuji k tomu moc, sednu si na balkón a koukám na přírodu kolem. Každý týden, když má partner pánskou jízdu, si napustím vanu, zapálím svíčky a užívám si svého klidu. A starám se o sebe. Třeba si nalakuji nehty a udělám z toho doslova rituál, protože každá chvilka na sebe má význam, ať už je to tak banální činnost jako manikúra. Další denní rituál je třeba ranní studená sprcha, a nebo vaření kávy. Je to o maličkostech, k relaxaci člověk ve výsledku nepotřebuje téměř nic, jen tu chvilku.

Je něco mimořádně relaxačního v lakování si nehtů. Když jsem unavená a mám blbý den, a najdu v sobě chuť si udělat manikúru, svět se najednou stane hezčím místem.

Přesně tak.

A kolik spíš?

Usínám hrozně. Mám s tím obrovský problém. Někdy mi usínání trvá hodiny. Přehazuji se do dvou do rána. Ale vím, že spánek potřebuji. Snažím se spát minimálně sedm hodin. Je fajn, že mám povoleno pracovat i z domu, takže nemusím každý den vstávat brzo. V ty dny se probudím později a pracuji z domu v pyžamu.

Co je pro tebe důležité?

Hledám smysl v tom, co dělám. Jsem tvůrčí. Snažím se do každé své práce vnést kreativitu, nebo si takové činnosti prostě dobrovolně najdu.