Veronika Bryjová má netradiční podnikání, vaří marmelády a sirupy. A ne jakékoliv, každoročně vyhrává medaile v prestižních mezinárodních soutěžích. Svoji značku pojmenovala po dceři, po Violce. Violku a značku Violka spojuje fantazie, se kterou na svět dívá.

Zajímalo nás, co dělá podnikatelka na volné noze, aby zůstala fit, při smyslech, a aby se z toho občas tak trochu nezbláznila.

Jaká je tvoje práce?

Různorodá. Střídají se klidnější, psychicky i fyzicky náročné i nenáročné činnosti. Jelikož vše vyrábíme ručně, je pracovní den dlouhý. Třídění a mytí ovoce, krájení, samotné vaření a míchání, sterilizace sklenic a plnění, vše co patří k vaření marmelád je dlouhý proces.  Někdy to zabere i dvanáct hodin, takže můj pracovní den může být velmi dlouhý. Příprava na trhy a manipulace se zbožím jsou asi nejnáročnější. Balení, tahání těžkých beden, pohybu mám celkem dost. A pak je tady administrativa, vedení eshopu, řešení objednávek a zásilek.

Jak odpočíváš?

Moje práce je taková nepředvídatelná. Mnohdy nevnímám dny v týdnu. Nemám klasický pracovní týden a víkend. Plánování je těžké, protože vařím výhradně z čerstvých surovin. Když ovoce dozraje a dostanu se k němu, prostě se do práce pustím, protože nepočká. Takže odpočinek se někdy těžko plánuje.

To zní celkem úmorně, když vlastně nevíš předem, kdy budeš pracovat a odpočívat.

Proto jsem se naučila práci si užívat a odpočívat během ní. Věřím, že všichni máme svůj specifický talent, něco v čem jsme vyjímečně dobří. A pokud se nám podaří proměnit ten talent ve svou profesi, hranice mezi prací a odpočinkem rázem mizí. A já svoji práci opravdu miluji. Naučila jsem se být přítomná, a vlastně si do pracovního dne zakomponovat odpočinek a relaxaci.

Kdybych si ráno řekla: „Pane Bože, čeká mě dvanáct hodin na nohou!“, asi bych to zvládala těžce. Já si spíše řeknu: „Dnes mě čeká další báječný den plný tvůrčích činností, které mám ráda.“ Já jsem vlastně vděčná, že je mohu a dokážu dělat. Dalo by se říci, že vědomě při práci odpočívám. S mojí pomocnicí  a pravou rukou Klárkou milujeme Agathu Christie. Pustíme si film a u toho krájíme ovoce. Čas ubíhá úplně jinak, ani ho mnohdy nevnímáme.
Je to zvláštní, ale u takové manuální činnosti si skvěle vyčistíte hlavu. Někdy si zase pustíme hudbu, která nás nabíjí. Moje práce je krásná v tom, že obsahuje mnoho svým způsobem uklidňujících činností. Třeba zvuk tekoucí vody, cinkání dotýkajících sklenic. To všechno nesmírně uklidňuje. Moje dřívější profese byla psychicky velmi vyčerpávající. A výsledek mé práci byl viditelný až po nějaké době. Tady máte na konci dne v ruce  krásnou skleničku plnou nějaké dobroty, a výsledek vašeho snažení je tudíž téměř okamžitý. Člověk je sice unavený, ale tak nějak příjemně. Z výroby zkrátka vždy odcházím s dobrým pocitem, že jsem odvedla kus poctivé práce.

Neuvěřitelné. Ani by mě nenapadlo se na tvoji práci dívat s takovou radostí. Přesto se musím zeptat, je to fyzicky náročná práce, jak to zvládáš?

Udržuji se jógou. Málokdy stíhám chodit cvičit do nějakého studia, ale mám-li možnost, ráda se zajdu inspirovat. Hodně ale cvičím doma. Pokud si zacvičím dvacet minut, moje tělo se okamžitě zregeneruje. Violka cvičí často se mnou. Sice po svém ale cvičí 🙂 V létě jsme téměř každý den na kole a taky rádi plaveme. To nás udržuje v kondici.

Když je tak dlouhý den, jak usínáš a kolik se snažíš spát?

Naučila jsem se večer před spaním cvičit a vypustit stres. Jde o kombinaci dechového a relaxačního cvičení, které je  postavené na střídání cviků s napětím a opouštění napětí. Cvičí se mnou i Violka, vlastně napodobuje, co dělám. Například si řekneme, že teď rozpažíme ruce a snažíme se je co nejvíce roztáhnout. Pak necháme ruce padnout vlastní tíhou. Pak děláme dechové cvičení. Po tomto našem rituálu se spánkem nemám problém. Jinak nevím, kolik hodin spím. Asi dle možností. Čemu se snažím vyhýbat, je vstávání za tmy. Prostě vím, že mi to nedělá dobře. Nevadí mi vstát brzy, pokud je již Slunce venku. Potřebuju mít svých 7-8 hodin spánku. Když je nemám, je to pro mne náročné.

Vím, že pracuješ hodně, a čím více se ti daří, tím je práce více. Jde vůbec naplánovat klidový den?

Máme takovou sobotu, kdy jsme všichni doma. Nikam nespěcháme, jsme spolu, koukáme třeba na pohádku. To je vlastně takový náš rodinný relaxační den. Často vyrazíme společně na výlet. Když je pěkně, tak vždycky někam do přírody, do lesa. Ten milujeme všichni.

Řešíš, co jíš ty a celá rodina? Má to vliv na tvoji práci?

Sice mám Violku, a čtyřleté dítě neumožní vždy uvařit, co bych si třeba přála já, ale vnímám, že to co jím, absolutně mění celý den. Vím, že tím jak jím, můžu ovlivnit, kolik mám energie do života. Jsou lidi, kterým stačí pět hodin spánku denně a jedou na tři sta procent celý den. A to dokážou hlavně díky tomu, jakou přijímají stravu. Třeba sleduji Robba “Avokádo” Wolfa. Je pro mně inspirací. U sebe jsem vypozorovala, že je pro mně nejdůležitější snídaně. Pokud si ráno udělám čas na to, abych měla čerstvou šťávu z ovoce i zeleniny, namočené ořechy a třeba ovesnou kaši slazenou medem, můj den prostě začne úplně jinak. Bude to jiný den. Jsem celý den silná, vyrovnaná. I to co vařím pro rodinu dělám často netradičně. Bílý cukr doma nevedeme, často vařím s kokosovým nebo mandlovým mlékem, kde to jde používám špaldovou mouku, omáčku zahustím polentou. Myslím, že máme hodně pestrou stravu a já se nám snažím vařit téměř každý den. Pokud zrovna nejsem vyčerpaná z výroby 🙂

Máš nějakou mantru? Něco, co ti pomáhá?

Podnikání je dřina. Jsem v období, kdy poptávka roste, objevuji se na více místech, a tím roste i můj odběr, a samozřejmě moje práce a vložená energie. Někdy to není jednoduché. Někdy se vztekám, vypustím páru. Když jsem byla mladší,  moji výbušnost bylo těžší krotit. Ale čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že když nejde o život, jde o h…no. Když se toho sejde více, a prostě cítím, jak to ve mně bublá jak v papiňáku, pořád se vztekám. Ale dokážu se velmi rychle uklidnit. Nenasazuji si masku a nepřetvařuji se. Děti právě tohle velmi rychle prokouknou a obrátí se to proti vám.
Mám takové osobní poděkování, které pronáším často: „Žiji, mám vše, co potřebuji. Za to děkuji“. Taky často děkuji za to, že jsme všichni zdraví. A ze všeho nejvíce děkuji za moji rodinu. Mou dceru a mého muže,  oba jsou naprosto úžasní.

Mám mnoho oblíbených mouder:
Je ti smutno? Buď smutná a nestyď se za to.
Něco se ti nelíbí? Řekni to nahlas.
Máš radost? Tak se usmívej.
Chceš něco změnit? Tak zvedni zadek a něco pro to udělej 🙂
Jsi ve stresu? Řekni si: když nejde o život, jde o h..v.no.
a spoustu dalších.