Kateřina Bilíková: Nemusím dělat všechno

Beata

Změna je život. Napadá mě to při rozhovoru s Kateřinou Bilíkovou, která prožívá období změn ve všech směrech. Plná energie za tři, myšlenek a nápadů za celý organizační tým kreativců. Ovlivněná kávou, kterou má v krvi, doslova. Váže se k ní totiž největší kávová událost roku, Týden kávy. A spousta dalších projektů. Přípravy na letošní Týden kávy jsou v plném proudu. A čeká ji také další sezona její kavárny Black Box Cafe.

Připravovala jsem se na rozhovor o tom, čeho  všeho chce dosáhnout, teď a hned. Příjemně překvapí, že se bavíme o zpomalení ve všech směrech. Myslela jsem si, že mi prozradí z čeho čerpá sílu a inspiraci dělat v tolika  oblastech, a místo toho se mi svěřila, že už nemá potřebu dělat všechno. Je něco nesmírně lidského a vřelého na jejím přístupu nesnažit se být nejlepší. Trávit čas s Kateřinou je inspirující a intenzivní zážitek, pokud se chcete vrátit na zem.

Je skvělé natrefit na zákazníky nebo partnery, kterým jsme schopni poskytnout přesně to,  po čem touží. Jak ti to jde?

Stává se, že lidi chtějí něco, co jim nejsi schopna dát. A ty už tušíš, že druhá strana nebude spokojená, a že ti to ve výsledku za to nestojí. I třeba z konzultací o kavárenskem  provozu vím, že někteří klienti o změnu nestojí, chtějí si spíše postěžovat.

Kolik máš konzultací měsíčně?

Beru je jako dlouhodobé projekty a snažím se nepracovat na více než třech současně.

Neposkytuješ tedy jednorázové konzultace?

Dříve jsem to dělala, ale projevilo se to na výsledku. Pokud má klient po prvním setkání pocit, že vše pochopil a jde dělat velké chyby, pod to já nechci být podepsaná. Jsem schopna i na první schůzce říct, že nepotřebuje moji službu. Chci být v tomto otevřená a svobodná.

Myslím, že ten prostor, který teď máš v Black Boxu, to přesně vystihuje. Je otevřený dispozičně i koncepčně a dává ti svobodu.

Pro mě to je zajímavý návrat. Před sedmi lety jsem na těch schodech seděla a přesně jsem tam ty možnosti toho prostoru viděla. A teď tady dělám co mě nejvíce naplňuje: propojovat lidi z různých skupin. Nikdy mě nebavilo jen tak si dělat něco pro sebe. A v tomto prostoru to je strašně jednoduché.

Nechci si to dělat složité. Vždy jsem dělala hodně věcí naráz, potom mě štvalo, že jsem zdroj nápadů a zároveň dotahovač. Mám potřebu věci dotáhnout do konce, ale štvalo mě, když se mi to nedařilo, byť jsem věděla, že na to mám. Rozhodla jsem se proto svoje aktivity osekat. Taky jsem si uvědomila, že si můžu dát čas, klidně dva tři roky, dotáhnout tento prostor na úroveň, jakou si představuji. Nemusí to být hned. Ironie je, že když si toto uvědomíš, tak se věci začnou dít rychleji. Netlačit na věci má úplně wow efekt.

Ale je dobré si taky uvědomit, že se nám zahlcení úkoly neděje, to si vytváříme. To martyrium kolem “mám toho hodně” je trochu umělé.

Zaplať pánbůh, že se věci dějí. Pokud jsi kreativní a vidíš souvislosti,  kam až svoji práci můžeš posunout, tak bude práce vždy hodně a nikdy neskončí.

To ano. Někdo si může myslet, že kreativní práce znamená sedět v kavárně a koukat z okna, zda přeletí Múza nebo ne. Ve skutečnosti je kreativita neustálé tvoření, tedy aktivní práce. Spousta lidí hledá v čem mohou být dobří. A je skvělé pracovat v oboru, který opravdu umím. Ale mnohdy se to plete s pojmem, že je to musí i bavit. A to už je zavádějící, protože ani kreativní práce nebaví každý den.

Právě proto si potřebuji najít čas na všechno kolem kreativní práce. Ale za ty roky jsem v tom získala takovou praxi, že vím, že mi stačí dodržovat svůj denní režim a sednout si na to denně na dvacet minut. A můžu jít dělat perfektní věci, kávový cirkus a výjezdy. Ale bez toho backupu to nejde, je potřebný k tomu, abys objektivně mohla vyhodnotit výsledky své práce. Není to jen o tom, že ráno vstaneme, dáme si kafíčko, cigárko a čekáme, jak to bude všechno pěkný.

Co řešíš na konzultacích? Jsou to dotazy “chci si otevřít kavárnu, jak na to?”

To taky, ale upřímně, tomu se už vyhýbám. Dlouho mi trvalo, než jsem si vyjasnila, ano, chci být kávovým konzultantem a můžu být tvým kávovým koučem. Já se svět kávy vlastně učila hrozně blbě, v době, kdy tady byla jen Itálie a kapučíno s obrovským 3D efektem a velmi vysokou teplotou. Najednou jsem se dozvěděla, že to jde jinak, ale bylo mi líto, že se ty informace točí jen mezi lidi u kávovaru. Chtěla jsem je předat dál, změnit kávovou kulturu. A myslím, že na tom Týden kávy nějaký ten podíle má. Cílem bylo baristy a zákazníky sblížit. A během tohoto období jsem potkala ohromné množství barmanů i lidí z různých oborů a naučila se od každého hodně.

Zároveň jsem si uvědomila, že nemusím být nejlepší v latte artu,  a že nejsem soutěživý typ. Mě baví ten provozní efekt. Zaškolila jsem mnoho lidí, kteří mě ve svých dovednostech snadno předčili,  a jsem za to moc ráda. Taky se věnuji třeba kavárnám, které prochází obnovou, tady lze zapojit designéry, výtvarníky, různé profesionály. Jsou časté poptávky na školení. Nebo hledají cíleně zaměstnance. HR gastro je velké téma. Hodinová mzda se zvedla a je to pro podniky zátěž. Proto si provozy uvědomují, že potřebují kvalitní tým, a že je důležité se zaměstnanci pracovat. Občas lidi i hledám a pomáhám  vybírat. Pak je tady taková baristická pohotovost, do které zapojuji lidi za které ručím, znám jejich silné i slabé stránky,  a v případě potřeby dokážu pro různé kávové cirkusy a výjezdy pro dané klienta vybrat nejlepší baristy, kteří tam zazáří a užijí si to i oni i klient. My jsme takoví ti blázni, kteří si ten provoz rádi užijeme. Toto je vše, co se schovává pod jedním razítkem Káva Team, který jsem já a lidi kolem mě. Vím, že sloužím  jako koordinátor a propojovatel, ale už nemusím vše dělat já.

Třeba v době Týden kávy budu na dovolené, ale vím, že ty věci mám dotažené tak, že poběží.

Teď si vem, kdybys chtěla být úspěšná v kávovém světě a hnala by ses za titulem nejlepšího baristy, tak bys tohle všechno nikdy nevybudovala. Neříkám, že být první nebo nejlepší je špatně. Fascinuje mě jak říkáš, že nepotřebuješ být nejlepší, a díky tomu můžeš pomáhat a najít si to, v čem jsi opravdu nejlepší ty.

Drzá otázka: Espresso malý nebo velký?

Pro mě je kafe jenom služba a chápu, že pro spoustu lidí je kafe funkční nápoj. A nemám s tím problém. Neurazí mě, když si zákazník řekne o kafčo, doptávám se. A když chce bazén, udělám mu ho.’ 

Nenaučíš ho, jak se kafe MÁ pít?

Myslím, že ho lehce naučím. Ale chci, aby byl zákazník spokojený a považuji to za respektování zákazníka. Možná je to tím, že poslední dobou potkávám tak báječné spektrum lidí, kteří ale mají tak strašné kávové návyky, že jen koukáš, jak může někdo naložit lógr do lednice přes noc a ráno to vyexnout. Ale ty lidi odvádí skvělou práci a přeješ si, abys je byla potkala o několik let dříve, protože tě neskutečně posouvají. Tak si řekneš, ok, respektuji tvůj divný kávový rituál. Je to jen káva,  můžeme spolu pít i limonádu a tvořit spolu skvělé věci.

Nejvíc teď pracuješ na Týdnu kávy, čím bude letos jiný?

Velkou změnou je, že nebudou trhy kávy, Týden kávy přesouváme do kaváren. Chceme, aby se tak zapojilo více kaváren s různým programem a cuppingem, a aby tak Týden kávy přilákal více zákazníků k nim do jejich provozu. Káva není jen o tom nápoji, ale taky o té kavárně, kde si sedneš. Ráda bych podpořila myšlenku pít kávu v kavárenském prostředí se správnou přípravou a servisem. Není potřeba podporovat tuto uspěchanou dobu. Věřím tomu, že je to pro lidi zajímavé a chci si to užít i ve vlastní kavárně.

Zajímavé, že jsi dospěla k tomu,  změnit náročný koncept Týdne kávy na jednodušší , zapojit  více kaváren. Zjednodušila jsi organizaci, zároveň si můžeš akci více užít ve vlastním provozu, a ještě se ti povedlo zapojit více účastníků, a díky tomu Týden kávy získal. A taky jsi zapojila samostatně spolupracující partnery, kteří ti pomáhají a posouvají Týden kávy dál. Ale mám takové tušení, že jsi k tomuto přístupu dospěla až teď, že by sis takovou pomoc před lety k sobě ani nepustila.

To ne, nepustila bych si je k sobě. Ale uvědomila jsem si, že se snažím něco vytvářet. Obohacuje mě tvoření a zapojení nových lidí. A ty lidi jsou teď sehranější, a já díky tomu mám čas i na jiné věci.

Když je tedy tato práce efektivnější, tak získaný čas vložíš do dalších projektů, nebo věnuješ něco i sobě?

Teď už i sobě. Věnuji se reflexní terapii a pilates. Odpočinu si. A snažím se být hlavně s manželem, který se mnou prožil všechny Týdny kávy, a teď mít pro sebe ten prostor a klid.

Co dáváš sobě?

Dávám si volné víkendy, kdy vypínám telefon. Začínám s tím a uvědomuji si, že to jde. Mám tuto svobodu a chci ji mít. Vzít si knížku, nebo se projít. Je to normální a důležité, abychom dokázali dlouhodobě fungovat.

Co jídlo? Řešíš ho v tom bohémském kavárenském prostředí?

Teď už se snažím. Ale do třiceti jsem na sebe kašlala. Snídám a potřebuji čas na sebe po ránu. A hodně mi pomáhá, že pravidelně cvičím pilates, kalanetiku a miluji plavání. Uklidňuje mě to. Mé velké téma je večerní obžerství, patřím mezi těžké závisláky na cukru. Ale řeším to, dělám pokroky a snažím se více se hlídat.

Když piješ hodně kafe, máš problém se spánkem?

Usnu na lusknutí prstu. Za poslední roky se snažím večer počítač nezapínat, jinak bych mohla pracovat pořád. Ale se spánkem nemám žádný problém. Umím upadnout do hlubokého spánku.

Co tě uklidňuje, když jsi taková vášnivá ve všem co děláš? Vedení provozu je stresující a potkáváš mnoho lidí a impulzů.

Už jsem zažila tolik krizových situací, že si myslím, že se vždy dá najít nějaký algoritmus, jak z nich vybruslit. Pomáhá mi vědomí, toto je stres na třicet minut nebo na týden. Snažím se to umět vypnout a říct si, že jsem se snažila dnes udělat mnoho  a neřešit to, co už změnit dnes nejde.

Je něco co bys ráda zlepšila ve prospěch svého zdraví?

Rytmus a volný čas pro sebe. Protože si uvědomuji, že jsem  klidnější a kreativnější, když na sebe ten čas mám.