Matěj Krejčí se věnuje tématům, která ho zajímají. Nemá toho málo. Je členem týmu GrowJOB institut, ​vede přednášky i osobní konzultace. Nejvíc se teď ponořil do nového tématu Digidetox​ – jak ovládat technologie, aby neškodily. Má na starosti pobočku GrowJOB na Slovensku. Jeho prací je jak silný osobní kontakt s klienty, tak cestování po celé republice, hlavně na trase Praha – Brno – Bratislava – Liberec. Zároveň je i součástí projektu DobroKáva. Co je DobroKáva?  A jakou v ní máš roli?

V DobroKávě neplatíš za kávu penězi, ale platíš dobrým skutkem. Jsem spoluzakladatelem​ a tvůrčí osobností projektu. A hlavně jsem součástí velkého týmu lidí​. J​edná se o nápad, který mě hodně nabíjí. ​Těší mě, jak se snažíme tento projekt posunout dál. ​Nejhezčí na tom je, že má nečekaný pozitivní ohlas. Nejen od lidí, ale i od konkurence, která nám vlastně hodně pomáhá a podporuje nás.

Konkurence? Nikdy bych neřekla, že má DobroKáva konkurenci, vždyť podobný projekt, pokud vím, v Brně neexistuje.

Přímá konkurence není, ale přece jenom nabízíme lidem kávu​. Na Zelném trhu je však v okolí více kaváren.

To ano, ale v Brně mi stejně přijde, že na nějaký konkurenční boj nelze hrát. Hlavně v centru, kde máš kavárnu vedle kavárny. Buď řešíš svůj podnik, věnuješ se mu a lidi tam chodí rádi. Ale představa, že by existoval přesný počet zákazníků, který se přerozdělí mezi podniky, mi nedává smysl. Hlavně u kavárny, do které chodí hosté pro zážitek.

​Souhlasím, často by se však mohlo zdát, že DobroKáva bere zákazníky. Nám však primárně jde o smysl projektu, což je inspirovat k děláním dobrých skutků pro druhé. Kávu jsme zvolili jako příjemný prostředek, u kterého se lidé setkávají a diskutují o skutcích. Osobně mohu říct, že se setkáváme s vřelým přijetím od kavárníků a dalších. Jsme opravdu vděční za podporu a každou pomoc. Od květinářky až po Kofi-Kofi. Opravdu jim děkujeme, že pomáhají přetvářet naší vizi ve skutečnost.

Mě je to velmi sympatické. Svědčí to o sebevědomí podniku, nebát se být otevřený.

​Souhlasím. Proto se rád přidávám do projektů, který mají přesah a myšlenku. Jako příklad je možné zmínit i Inspirativní rán​a v Brně​.

Co to je za projekt?

Přinášíme Inspirativní rána s hosty z různých oborů. Snažíme se obměňovat lidi a představit různé osobnosti s pestrou zkušeností. ​Od herc​ů​ až po špičky marketingu a majitelů firem.

A co obnáší pro tebe?

Pomáhám, aby ​tento projekt ​mohl pokračovat​. Jeho původní tvůrce Matúš Labanc odjel za zkušenostmi do Kanady a poprosil mě, abych pomohl projekt udržet. Co to ​tedy obnáší? Moderování, vyhledávání zajímavých lidí​, vytváření textů, komunikace směrem ven.

Není toho málo.

Není. Navíc teď pokračuji v organiz​ování další ​pro mě důležité činnosti a tou je konference Svět patří smělým v Liberci.

Proč v Liberci?

Pocházím z Liberce. Věnuji se inspiraci a motivaci již rok​y. Zajímám se, jak vše funguje,​ a jak vědomosti aplikovat do praxe​. ​Zároveň jsem si uvědomil zvláštní věc. ​Mnoho lidí se zaměřuj​e na velký svět a osobnosti z ciziny, ale na svoje lokální prostředí​ často zapomínáme. Z Liberce pochází mnoho známých a úspěšných osobností, například Vlasta Burian. Chtěl jsem tedy ukázat, jak bohatý je náš kraj a uspořádat konferenci s účastí regionálních osobností, se zaměřením na podnikání a rozvoj regionu​ i České republiky. Dát je dohromady na jeden den a ukázat, že to tam je nádherný.

Slyší na to lidi?

​Ano​, slyší. Ukazujeme lidem, jaký žijí život úspěšné osobnosti v naší blízkosti​, co řešily, když začínaly, a zároveň se ostatní mohou inspirovat k řešení svých činností či možností​.

Tvoje práce je krásná a rozmanitá. Věnuješ se oblastem, které jsou zajímavé a je vidět, že si vybíráš témata, která jsou pro tebe důležité. Co je na tvé práci těžké? Nemyslím tím, aby sis postěžoval, co tě trápí. Spíš bych ráda věděla, co v tvé práci není vidět a musíš se tomu věnovat, abys měl výsledky. Na co je potřeba se zaměřit, aby vše šlo správným směrem?

Moje práce obnáší neustálé studium, č​tení, zajímá​ní se, vstřebáv​ání​ informac​í, filtrová​ní informací, vyhledávání nových podnětů. Denně jsem v kontaktu s lidmi​. Pomáhám jim a řeším způsoby, jak jít dál. Je to pro mě hodně osobní část mého života, beru to jako poslání. Ale určitě důležité je, že se musím věnovat ​vlastní psychohygieně​.​ ​Vědomě se musím věnovat i něčemu jinému než své práci​ a hledání způsobů, jak vypnout.

Každé kouzlo má svoji cenu. Naplňuje, ale vyčerpává?

Neřekl bych, že mě ​moje práce ​vyčerpává,​ i když se to občas může tak zdát.​ Většinu času cítím naplnění. Práce mi doplňuje energii, ale není možné jen pracovat. Dostal bych se do stavu, kdy bych se tak ponořil do práce tak, že bych neviděl nic jiného kolem. ​Chci být lepší a lepší​, ale vnímám potřebu odpočinku, či dělání i jiných činností. Nechci dopadnou jako maminky, které se obětují ​úplně celé dítěti, což pak způsobí, že se stanou špatnými maminkami. Osobně vnímám, že je i dobré vnímat úžasné dopady odpočinku nebo změny prostředí. Nechci být silně upjatý na jedno řešení.

Jak tě ovlivňuje práce s klientem? Jeho osobní starosti, příběhy? Po dlouhém dni, kdy máš v hlavě mnoho impulzů a zážitků z rozhovorů, jak to zpracováváš?

Umím vypnout. Neberu si ​klientovy starosti​ osobně​. Díky tomu​ nezažívám žádn​é​ trauma. ​Zároveň hodně medituji. Ne, že bych si nutně musel sednout do pozice lotosového květu. Spíš vypnu, vědomě dýchám, koukám na jednu věc. Nebo si vychutnávám kávu a soustředím se na to, co je teď a tady.

Takový singletasking.

Ano, jsou to formy vědomé meditace. Zajdu si rád do parku se svým psem a opravdu se mu věnuji. Snažím se vypínat,​ když například​ pět minut čumím do blba. Používám ​aplikaci ​Headspace ​na meditace. Před tím, než se potkám s klientem​, tak se naladím na jeho potřeby a styl myšlení​. ​Následně večer měním činnosti​, které nejsou spojené s prací​. Jdu na procházku, rád se sejdu s kamarády, ​nebo si ​zahraji deskové hry.

Uměl jsi vždy vypnout, nebo jsi na tom musel zapracovat?

Určitě jsem se to musel naučit. Dříve jsem pracoval od rána do večera, a to není úplně dobře. Nedokázal jsem vypnout hlavu. Je to i tím, že je moje práce tak různorodá. Neustále jsem vstřebával informace a využíval veškerý čas, abych mohl nasávat co nejvíce.​Po určité době jsem si uvědomil, že to tak nejde. Začal jsem vyhledávat jiné aktivity​, např.​ divadlo​ či tanec.

Tančíš?

Ano, začal jsem s tancem, přestože mi ​to nešlo a zároveň jsem necítil rytmus. Chtěl jsem se to naučit.

Tak to zní pro mě absurdně. Mám úplně stejný problém. Po několika neúspěšných pokusech se tanci vyhýbám obloukem.

Byl jsem na tom podobně. Jsem asi jediný, co absolvoval čtyři začátečnické lekce​ u jednoho tance​. Začal jsem tancovat bachatu.​ Čuchnul jsem si k salse, ale ta mě moc nebavila. Následně jsem se zamiloval do New Style Hustle a teď trénuji swing.​

Proč​ tedy tanec​?

Chtěl jsem si vědomě odpočinout a poznat nové lidi​.​ Vylézt ze své sociální bubliny. ​Současně to ze začátku ​bylo  vtipné. ​Například mě vytáhli do ​brněnského Savoye, ​kde se tanč​ila ​bachata. ​Když jsem tam dorazil, tak jsem zjistil, že tam jsou samý profíci. Odmítal jsem tam dlouhou dobu chodit. Když už jsem uměl pár figur, tak jsem se odhodlal a šel tam zpět. Když jsem tam přišel a začal tančit, tak jsem zjistil, že to není o tom zda umím či neumím tancovat.  Zjistil jsem, že je to o otevřenosti k tanci a druhým. Uvědomil jsem si, že jsem poprvé stál v sekci pro nejlepší tanečníky. Proto není divu, že mě to vystrašilo. Po čase jsem zjistil, že tancování není o strachu, ale otevřenosti k ostatním. ​

A baví tě to?

Moc. ​ V Brně jsou okolo tancování velmi zajímaví a příjemní lidé. ​

To jsou všechno moc pěkné činnosti, takový aktivní odpočinek.

Ano, snažím se trávit čas aktivně a odpočívat, abych načerpal jinou energii a myšlenky. Chodím​ i hodně do sauny, protože ta mě nejvíce vypne​ mozek. Hodně sportuji​ a rád překračuji svoje limity, například uvedu třeba Spartan race.​Zároveň objevuji nové činnosti, jako například badminton.

Vypadá to, že máš svůj volný čas hodně promyšlený a vědomě seskládaný. Uvědomuješ si to?

​Ano. ​Vybírám si aktivity, které odpovídají mým potřebám. Chci kolem sebe mít nové lidi, chci se rozvíjet​ a učit se nové věci.

Není to časově příliš náročné? Tolik aktivit a do toho práce, která je taky časově vytížená? Máš vůbec přehled, kolik pracuješ?

Nevím, kolik pracuji. Pracuji na úkolech a podle svých potřeb. Nemám fixní pracovní dobu, ale ​činnosti a věci k řešení​. Věnuji jim podle toho svůj čas. A taky nepracuji nonstop na něčem stejném. Střídám​ činnosti, ​kterým se věnuji. ​Snažím se využívat čas efektivně. Třeba, i když cestuji hodně, ​tak využívám vlak​, protože po cestě mohu nerušeně pracovat.

Vlak je skvělý! Pravděpodobnost, že zůstaneš trčet na trati, je oproti zácpě v dopravní koloně mizivá. A vlak je i pohodlný, má více prostoru, můžeš se projít, pracovat, nebo si i odpočinout.

​Souhlasím. ​Přišel jsem tomu na chuť a udělal si z toho takovou pojízdní kancelář.

Jak řešíš schůzky? Máš nějaké pravidlo, jak si skládáš den, týden?Já se přiznávám, mě osobní schůzky dokážou pohltit hodně energie. Nedokážu přepínat tak svižně, třeba mít schůzku, pak hodinu pracovat, pak opět s někým něco řešit, být interaktivní, pak na dvacet minut odpovídat na emaily. Přijde mi to neefektivní, proto se snažím mít pracovní a schůzkové časové bloky, aspoň půl dne.

Schůzky si řeším týden dopředu a už mám nějaký přirozený vzorec, podle kterého funguji. ​Například pondělky ​a pátky ​jsou jednodušší​ či odpočinkovější, pr​oto si tam většinou schůzky neplánuji. Takže ​své práce odvedu v rozmezí úterý až čtvrtek. ​Zároveň velmi rád pracuji o víkendu. Nejoblíbenější mám svoje neděle, které rozděluji na F*ck it neděle (dělání čehokoliv co mě napadne), nebo intenzivní pracovní neděle.

Pracovat v neděli je boží, hlavně když člověk pracuje na něčem, do čeho se chce ponořit. Nezvoní telefon, nikdo neočekává odpověď na email. Pokud na to mám prostor, neděli si taky ráda dávám pracovní, ale takovou hodně klidovou, pohodovou. Užívám si ticho a čistou hlavu, a většinou je to na výsledku hodně poznat.

Ano, mám to podobně. Je to tím, že práci neberu jako práci. Baví mě a taky naplňuje. V práci se realizuji. Moje práce mi nastartuje myšlení​. Bez nějaké námahy nad ní přemýšlím a dostávám se do ní​. Často se vůbec nemusím nutit. ​Je to i hodně tím, že řeším to, na čem mi záleží. Je to něco úplně jiného, než práce ve smyslu dřina, kdy děláš něco, protože musíš, z úplně jiných důvodů. ​Já za tím vidím přidanou hodnotu a hlavně i výsledky mé práce. Toto mi dělá největší radost.​

Je zvláštní, že to lidé, kteří se věnují oboru, který jim sedí, a ve kterém se dokážou realizovat, popisují stejné. Že svoji práci nevnímají jako povinnosti, a často zažívají flow, radost z práce a smysl své práce. Neznamená to ovšem, že by dělali vždy pouze a jenom činnosti, které jsou pěkné. Všichni máme i povinnosti, které nejsou romanticky idealistické. Ale díky smysluplnosti se přes ně člověk přehoupne a nevnímá práci jako nutné zlo, bez které nejsou peníze.

​Opět souhlasím. ​Na druhou stranu ​vnímám, že ​je to i ​takové ​prokletí. Protože je to vysněn​á činnost,​ a​ třeba se tomu chci věnovat celý život. To často může způsobovat, že jde vášeň na úkor odpočinku. Vtáhne tě to a ​nepustí, proto je důležité se naučit vypnout. ​Dělám to i kvůli tomu, abych neztratil to kouzlo. Aby se ze zábavy nestala pouhá povinnost či nutnost. Proto mám tanec, divadlo, pokec s kamarády a vlastně všechny moje aktivity taky mezi prioritami.​ Díky tomu mám menší strach, že by mě to sežralo.

Pokud vydáváš tolik energie a zažiješ toho během jednoho dne tolik různých impulzů, jak si odpočineš ve spánku?

Měl ​jse​m se spánkem velk​é problémy. V jednu odpoledne jsem odpadával​ a musel jsem si lehnout. Až jsem měl obavy, že je to něco patologického. Hledal jsem odpověď​. Zkoumal jsem vědecké studie ohledně odpočinku a hlavně spánku. Díky tomu jsem si spánek vymazlil​. Zaměřil jsem se na kvalitu​ spánku. Nese to své ovoce. Mám více energie, lépe se mi přemýšlí​ a spím hlubším spánkem. Pokud si na to nedávám pozor, jsem mdlý, tělo je povadlé, nechce se mi​ nic dělat.

Co jsi pro to konkrétně udělal?

Klíčová slova: mobil, světlo​ v pokoj​i, strava během dne​, ​více pohybu​ venku​, méně stres​u. Prostě jsem se zaměřil na​to, že spánek a mé zdraví je pro mě priorita nad vším.

Takže se věnuješ i své stravě podobně vědomě, jako ostatním oblastem svého života?

Víceméně​ ano​. Jsem zastáncem pravidla všeho s mírou​. Takže se nijak extrémně nehlídám, ale uvědomuji si co jím. Snažím se omezovat lepek​, nejím cukr a minimálně solím​. Jím hodně zeleniny a  hlavně jím střídmě.

Na spánek má největší vliv cukr a kofein ve stravě.

​Přesně tak. Já například po druhé hodině už kávu​ nepiji. Občas, když jsem unavený a potřebuji se nakopnout před něčím důležitým, dám si malou kofolu​. Je neuvěřitelné, když nekonzumuji často sladké věci, jak mě i malá kofola neskutečně nakopne.

Na čem teď pracuješ nejvíce?

Na Digidetoxu. Dále spouštím svůj blog na svých stránkách​, ch​ci​ napsat knížku. Ch​ci dál rozvíjet a posouvat​ Dobrokávu​. V rámci GrowJobu ​bych rád rozšířil naše povědomí po Slovensku. A ​těším se 18.10. ​na konferenc​i Svět patří smělým v Liberci.

Co řešíš na sobě? Jaké máš osobní cíle?

Jsem spokojený​ a chci ​si to udržet. ​Budu dále pracovat na získávání vědomostí, které si následně osvojím. Postupem času bych se rád opět naučil německy, nebo začal hrát na kytaru. Osobně i vnímám, že se chci více zlepšovat v osobních vztazích. Rád bych vytvořil s někým kvalitně fungující partnerský vztah. Protože poslední dobou hodně vnímám, že je to taková moje slabá stránka. Nějak jsem ženám přestal rozumět. Chtěl bych na tom zapracovat a vytvořit kvalitní partnerský vztah. Nakonec nechci zapomenout na objevování sama sebe a cestování do přírody.